Náš první výlet Adámek prospal
Vždycky jsem byla hodně aktivní a milovala přírodu. S partnerem a přáteli jsme jezdívali pravidelně na hory a na vodu. Měla jsem před mateřskou náročnou práci ve velké firmě a příroda byla můj únik od stresu. A když se narodil Adámek, věděla jsem, že jakmile to půjde, chci mu ukázat všechna ta krásná místa, která znám, abychom se na ně mohli dívat společně.
Když jsem vybírala kočárek, chtěla jsem, aby se jednalo o kočár, který něco vydrží. Nakonec jsem sáhla po Noordi Luno All Trails. kvůli termální hluboké korbičce a kompaktním rozměrům. Potřebovala jsem kočár do terénu, který bude robustní a zároveň lehký a skladný, což Luno splňuje. V pohodě ho vytlačím do kopce, takže mě neomezuje v mých aktivitách. Stejně snadno ho složím do auta. Musím se přiznat, že výběr trval dlouho. Prošla jsem všechna možná fóra a recenze, strávila hodiny na internetu.
Vždyť je to jen kočár! říkal mi manžel na naší asi páté obhlídce v showroomu. A opravdu musí být světlý? Myslel jsem, že pořídíme černý. Jenže já černý nechtěla, připadá mi smutný. Chci něco pozitivnějšího, vysvětlovala jsem mu. Víš, že nemám černou ráda. Nakonec Lukáš nejvíc ocenil, že kočár je dost vysoký, takže se za ním nebude hrbit. Když jsme si kočárek konečně odváželi domů, bylo vidět, že se mu ulevilo. Další věci už si vyber sama, řekl mi za volantem.
Adámek byl uplakané miminko. Neusnul nikde jinde než v kočárku, takže jsem denně najezdila několik kilometrů. Byla jsem unavená, ale utěšovala jsem se, že aspoň tak brzy shodím poporodní kila. A protože park už nás omrzel, rozhodli jsme se, že zajedeme někam za Prahu. Měla jsem trochu starosti: Co když se to Adámkovi nebude líbit? Jak jsem stačila vypozorovat, neměl moc rád změny. Krušná chvilka nastala, když jsem se ho snažila přesvědčit, že autosedačka je ten nejlepší nápad na světě.
Když jsme zaparkovali, Adámek se hned rozkřičel a my znervózněli. Neměli jsme radši zůstat v osvědčeném parku? Ukázalo se ale, že kořeny, výmoly a trocha stoupání Adámkovi prospívají. Spal jako dudek, pěkně to drncalo. Takový les bychom potřebovali doma, shodli jsme se s Lukášem. Kočárek se dobře ovládal, naprosto plynule a my se po dlouhé době s manželem slyšeli. Změna prostředí prospěla nám všem. Od té doby, jezdíme na výlety pravidelně. Někdy vezme Lukáš Adama sám, a dokonce už si zvykl nekomentovat počet mých věcí pro synka, které mu s sebou přibalím. A dokonce ocenil i tašku na kočáru, kterou považoval předtím za zbytečnost, která tam jen zavazí. Hele, ta termální korba je takhle fakt super, tam bych si lehl sám, vykládal mi jednou nadšeně. No vidíš, a to se ti zdálo že to přeháním.
Občas, když máme dobrý den, sbalím Adámka a vyrazíme do blízkého lesoparku. A i když bývám občas unavená, s kočárem se opravdu nenatahám, je překvapivě lehký a snadno ho složím do auta, navíc má spoustu vychytávek a kapsiček, takže všechno má své místo a já nemusím tahat žádná batoh navíc. Rádi s Adámkem takhle cestujeme, protože někdy je ten stereotyp vážně ubíjející a jsme všichni dost unavení a tohle nás vždycky vzpruží.
Naďa, 32 let